Život Prahy 5, jak ho možná neznáte


Většinu ze statisíců lidí, kteří se denně potkávají na jedné z tepen pražské hromadné dopravy na smíchovském Andělu, patrně ani nenapadne, že v blízkosti této velmi zastavěné a z pohledu pohybu osob silně exponované oblasti, by mohla existovat zajímavá místa představující přírodní oázy.

Autor: Petra Kovářová a Michael Málek
Foto: Jan Farkač

číst článek

Život Prahy 5, jak ho možná neznáte

„Stačí se podívat na ortofotomapu Prahy. Z ní je patrné, že i v rušných částech velkoměsta, jakou je třeba Smíchov, zůstaly zelené oázy. Možná sem mnoho lidí nezavítá, ale zůstaly zde ostrůvky přírody s celou řadou mnohdy unikátních živočichů, " říká docent Jan Farkač z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.

Praha 5 má třináct zvláště chráněných maloplošných území, přičemž celá Praha jich má na devět desítek. Klíčovými lokalitami jsou například Prokopské údolí, směrem blíže k centru je pak přírodní památka Ctirad, unikátní skalní výchoz nad Vltavou.

„Mluvíme o místech, která svou strukturou představují unikátní výhřevné vápencové, keři a stromy nezarostlé svahy. V naší přírodě takových míst primárního bezlesí na skalních výspách, či porostů stepních trávníků, ubývá, neboť zarůstají náletovou vegetací. Zde jich je ovšem relativně stále dostatek," pokračuje Jan Farkač a při líčení lokalit připomíná také Dívčí hrady, Dalejské údolí a přírodní památku Požáry, na úrovni Řeporyj.

Malý vodní ráj

Blíže Andělu je pak dalším, především pro ornitology unikátním místem náplavka u železničního mostu na Smíchovské straně. Ta ptákům nabízí možnost vylézt z vody bez omezení, zatímco dále do Prahy až po Kampu takové místo nenaleznou.

V závislosti na velikosti zimy a zamrzání řek se skladba ptáků mění. Například slípka zelenonohá, která u nás běžně hnízdí, ale v minulosti odlétala za teplem, je dnes v Praze na místech, kde řeka nezamrzá a kde je bahnitý břeh, prakticky standardním druhem, který zde zůstává i přes zimu. Svůj podíl na tom má kromě nezamrzající Vltavy také okolní městská aglomerace skýtající v průměru o dva stupně vyšší teploty oproti otevřené krajině.

Když už jsme u řeky, unikátní je v těchto místech také fauna ryb. „Pod Vyšehradskou skalou žijí velké druhy našich predátorů. Málokdo ví, že zde žije sumec velký, candát obecný, samozřejmě okouni, ale i naše největší dravá kaprovitá ryba bolen dravý. Jmenovat mohu také další kaprovité ryby jako jelec jesen, jelec tloušť či jelec proudník. Pro řeku je důležité, že žije svým životem, ve které jsou dobře nastaveny i potravní vztahy,“ poodhaluje roušku přírody pod hladinou řeky docent Farkač a doplňuje: „Díky kvalitnímu čistění je vltavská voda v Praze, navzdory tomu, že protéká tak velkým městem, na slušné úrovni."

Ve stínu starých dubů

„Přímo u Anděla, poblíž ulic Kartouzská a Drtinova, je krásný areál Stanice přírodovědců Domu dětí a mládeže hl. města Prahy. Zde za posledních 40-50 let vyrůstala pod vedením skvělých pedagogů a lektorů většina našich špičkových zoologů, biologů a chemiků, kteří dnes úspěšně působí nejen na pracovištích v České republice, ale i v zahraničí. Na areál, od Plzeňské směrem ke Strahovu a Petřínu, navazuje spousta malebných historických zahrad s velkým množstvím starých dřevin, především dubů,“ pokračuje ve výčtu výjimečných přírodních lokalit Smíchova Jan Farkač. Právě zde je jedno z důležitých
míst v Praze, kde se rozmnožuje a vyvíjí roháč obecný. Samci mohou dorůst velikosti až 7,5 centimetru a svůj larvální vývoj dokončuje tento druh po 4-5letém období.

„Staré stromy jsou pro roháče velmi důležité, takže pro zachování výskytu je klíčové ponechávat je ve zdejších zahradách a parcích, aby se brouci mohli stále vyvíjet. Mezi těmito lokalitami by neměly vznikat bariéry. Velmi nevhodné by tedy bylo stavět např. vysoké domy mezi zahradami s těmito duby, protože by samci nebyli schopni vyhledat samičky z vedlejších lokalit. Létají 100-200 metrů daleko a struktura terénu jim tedy musí umožňovat pohyb mezi jednotlivými stromy a lokalitami,“ líčí doc. Farkač nezbytné podmínky k úspěšnému zachování obdivuhodného brouka v této lokalitě.

Tyto zásady musely být respektovány také při výstavbě budov v těsnémsousedství lokality. V jedné z nich sídlí společnost Hochtief CZ, pro jejížzaměstnance je občasné setkání s roháčem unikátním zážitkem.

Staré duby ovšem nehostí pouze roháče, ale i řadudalších zajímavých, dřevem nebo listím se živících, druhůhmyzu. Pro starý rozložitý strom je však podle docentaFarkače poškození vzniklé těmito druhy hmyzu zanedbatelné.Ve své podstatě, čím starší strom, tím pestřejšíspektrum bezobratlých živočichů, kteří se zde mohouvyvíjet. Někdy to může vést i k zániku stromu, ale tak tov přírodě chodí i stará hmota je živočichy zpracovávánaa nepřijde vniveč.

Ohleduplné stavění

V Praze se ovšem objevují i velcí savci. Například v Kunratickémlese žije stádo muflonů, které chodí až do areáluThomayerovy nemocnice. Srnčí zvěř, divoká prasata,lišky a z malých šelem kuna skalní a tchoř tmavý, to jsouběžná zvířata v Praze, ale málokdo si to uvědomuje.

Kuriozitou v Jinonicích byl výskyt jelena na staveništiv areálu Walter. Musel být odchycen a převezen na vhodnějšímísto, nejde o případ, kdy by živočišný druh ustupovalvýstavě. Lokalita nebyla pro život jelena vhodná anipřed výstavbou. Zavítal sem omylem, patrně od Prokopskéhoúdolí poté, kdy musel překonat i Radlickou ulici.

Tím se dostáváme k otázce střetu výstavby s městskoupřírodou. Máme se obávat zániku unikátních lokalit?

„Většina těchto velmi zajímavých území je maloplošnězvláště chráněná jako národní přírodní rezervace, národnípřírodní památky, nebo přírodní rezervace či přírodnípamátky. Jde o základní princip ochrany takových lokalita je na orgánech, které rozhodují o zástavbě, do jakévzdálenosti výstavbu pustí a do jaké míry zabezpečí, abypřírodně významné lokality společně alespoň částečněmohly komunikovat,“ vyjadřuje se k otázce docent Farkač, přičemž dodává:
„Čím je prostor větší, tím je stabilnější. Vznikem malýchploch obemknutých zástavbou by došlo k jejich úplnéizolaci a praktickému zničení. Pokud však zachovámekupříkladu mezi nimi propojovací pásy, tedy takzvanébiokoridory, poskytneme tím přírodě a živočichům v nínezbytný prostor.“

I během výstavby je však potřeba se chovat obezřetně.Teď nemám na mysli devastaci, ale zajištění řadyopatření, často zdánlivě banálních, která mohou zabránitnenapravitelným škodám. V Radlicích a v Jinonicíchje kupříkladu dosti rozšířená ropucha zelená. Ta se rozmnožujeve vodě a osidluje především nově vzniklé vodníplochy a louže bez břehových porostů, v nichž následněprobíhá vývoj pulců. Na staveništích není o taková místanouze, ropuchy si je rychle najdou a začnou se v nich rozmnožovat.Ve vývojových stádiích však tento silně ohroženýdruh žáby nelze úspěšně stěhovat.

Řešením je vybudování bariér kolem stavenišť, kterétomu zabrání. Výstavba obvykle trvá krátce, a pokudv krajině zůstanou drobné vodní nádrže, rybníčky čimokřady, plošný výskyt ropuchy to neohrozí.

Samostatnou kapitolou je Prokopské údolí. Čím vícese k němu výstavbou budeme blížit, tím více ho budemeomezovat. Při znalosti území lze však hledat vhodná řešení,i když investor nemusí jásat. Je třeba si uvědomit, žebudujeme prostředí v Praze pro sebe, žijeme tu a měli bychombýt hrdí, že jsme schopni pro přírodu něco udělat.

„Nejhorší je, když se po nakreslení nákladného projektudodatečně zjistí, že v dané lokalitě není možné stavětz důvodu zákonem deklarovaných zájmů ochrany přírody.Pak dochází ke zbytečným konfliktům, kterým se dalopředejít, pokud by si investoři před nákupem pozemkůa projektováním výstavby prověřovali potenciál území,jeho limity a zvláštnosti, které bude nutné při výstavbě respektovat.Někdy je třeba ubrat dvě patra, někdy namístojedné velké budovy postavit dvě menší, aby zde zůstalbiokoridor, díky kterému například ptáci uvidí, kam letí.I drobnost může hrát pro přírodu klíčovou roli.

V zájmu investora je, aby se mu stavba nekomplikovala,aby byla zachována její ekonomická návratnost. Řadainvestorů si to už naštěstí uvědomuje a územní limity sivčas zjišťuje“ dodává pozitivní zkušenost Jan Farkač.
 

DISKUZE